pondělí 14. října 2013

Versatile Blogger Award aneb 10 + 10 otázek a odpovědí

Markétka z Tečky a Kopečky mě nominovala na Versatile Blogger Award, což je ocenění, které jsem už mnohokráte viděla, ale nevěděla v čem spočívá. Nicméně jedná se o sondu do duše blogerovy a to já z principu podporuji, protože se vždycky ráda dozvím něco bližšího o svých virtuálních oblíbencích:)Akurát nevím, zda najdu dost obětí pro nominaci, protože většina blogerek s nižším počtem čtenářů, u kterých bych si toto ráda přečetla už byly nominovány! Z toho plyne ponaučení: šíří se to jako mor!!!

Takže jaké jsou pravidla?

1. Napište o sobě 10 věcí.  
2. Odpovězte na 10 otázek bloggerky, která vás nominovala.   
3. Vymyslete 10 otázek pro ty, které budete nominovat.  
4. Nominujte 5 bloggerů, kteří mají méně než 200 čtenářů.  
5. Informujte bloggery o tom, že jste je nominovali.

Deset věcí o mě

Řekněme, že to vezmu formou branstormingu, co mě napadne šup tam s tím!

1. Občas mám všeobjímající pocit vlastní neschopnosti. Pocit typu nic neumím, všeho se bojím, jdu radši spát:D Ale pak si vzpomenu na to, co všechno umím (a ačkoli mi to často není vůbec, ale vůbec k ničemu v praktickém životě) kupodivu mě to uklidní.

2. Zvládla bych se celé dny věnovat svým koníčkům a absolutně bych se nenudila. Holt jich mám trošku moc!

3. Chtěla bych být přírodní zrzka, to abych nemusela znovu a znovu hledat v drogérii tu pravou rezavou. 

4. Mám fobii z vlastnění zvířat, ale přitom je miluju. Kamarád se zvířátkem je vyloženě ideální řešení. Pokud možno s koněm!

5. Nedokážu popsat svůj styl oblékání a i mé okolí je z toho asi zmatené. Jeden z důvodů konceptu blogu - mnoho tváří. Lze mě potkat v lodičkách, s červenou rtěnkou, kabátkem a povýšeným výrazem, taktéž i v pohorách, divně střižených kalhotách, ovčím svetru, s chlebníkem a bez make-upu..a nedokážu říct v čem se cítím líp. Aspoň mě nikdo nemůže zaškatulkovat ani mezi pipiny ani mezi homelesy:D

6. Kdyby existovalo mistrovství světa v "Odpoledním spinkání" stoprocentně bych vyhrála. Tuto stránku života umím využít do poslední kapky.

7. Mám chatrné zdraví ale silného ducha. Proto mé nejlepší projekty vznikly se zvýšenou teplotou a čajem v termosce.

8. Od mládí se věnuji řadě důchodcovských činností (zdravím Kačabu)jako je turistika nebo háčkování...jednu nespornou výhodu to má, kdo může říct, že v důchodu dělá přesně to samé, co dělal jako mladý!

9. Trochu bojuju se syslem, co mám v hlavě...tak nějak by si přál, abych měla doma všechny druhy čajů, rýže, rtěnek, korálků, čehokoli...ale úspěšně se léčím, podstupuji samoterapii.

10. Občas mluvím za věci. Zvláště charakter manželovy nové lampy jsem načrtla velice přesně. Opravdu jste nezažili tak protivnou lampu! Vadí ji když svítí, když nesvítí, když se na ní neutírá prach. Holt to s ní není jednoduché. Stejně jako se mnou.


Deset otázek zadaných Markétkou:
1. Jak by ses charakterizovala třemi slovy?

Vlající, kreativní, empatická

2. Co na sobě považuješ za krásné?  

Oči, nehty, vlasy pokud jsou hezky upravené, 

3. Existuje něco, čím ostatní dokážeš spolehlivě vytočit?

To by mi nejpíše museli povědět oni, žiju v imaginárním světě, kde mě má každý rád. Ne doma asi odbrbláváním a vztahovačností, ostatní možná neustálým omíláním něčeho, co mě zrovna fascinuje.

4. Jsi pověrčivá, popř. dodržuješ nějaké rituály?

Pověrčivá rozhodně ne, paranoidní ano, vidím bubáky všude:D někdy je velká představivost na škodu. Jako dítě jsem měla rituál, že jsem nesměla šlapat na čáry na chodnícíh (zvláště na těch z kostek to bylo velmi zajímavé) jinak hrozil útok hadů. Byla to docela zábava,a le asi to vypadalo vážně divně, když jsem prapodivně poskakovala po chodníku. Ještě divnější asi bylo, když jsem se bavila s balónem.

5. Za co jsi se naposledy pochválila?

Chválím se pokaždé, když překonám svou lenost a udělám něco, co jsem dlouho odkládala. Dneska zrovna za revizi šperků na prodej na mé fb stránce.

6. Co je tvoje první myšlenka, když se ráno probudíš?

Kde je do háje tlačítko odložit buzení. Veliký nešvar. Jenže když ono se ráno tak dobře tulí k manželovi:D

7. Jaké je tvé vysněné místo, které bys chtěla navštívit? Popř. kde jsi byla a zanechalo v tobě hluboký dojem?

Můj seznam cestovatelských počinů je žalostně malý; hluboký dojem ve mě ale zanechaly staré křivolaké uličky za Týnským chrámem v Praze, taktéž prastaré uličky ve Stari Gradu v Chorvatsku - spousta krámků, umění, atmosféra staré doby..to mě vždy spolehlivě dostane. A potom kopce, lesy, příroda. Vždy když projíždím krajem na rodném Valašsku znovu mě dostane krása toho prostého kraje a když se do toho namane stádo oveček nebo koní...no je to tak na 5 minut šišlání a rozplývání. Stačí mi málo, že:D Co se týče snů, tak vede anglický a skotský venkov nejlépe spojeno s prohlídkou některého z viktoriánských domů!

8. Čím jsi chtěla být jako malá?

Neměla jsem velké ambice. Jednou jsem někam do školního úkolu napsala, že bych chtěla být uklízečka.

9.  Zpíváš si ve sprše? 

Ne vždy, ale ráda. Nejraději ovšem v autě. 

10. Jaká je tvoje oblíbená hudba? Přidej video nebo odkaz.

Rozhodně ne mainstreamová. Šedesátky u mě vítězí, nejhustší koncentrace prostestsongů. Obecně písničkáři, lidi, co psali vlastní texty a uměli to. Z čechů Kryl, Nohavica, ze zahraničních Bob Dylan, Bulat Okudžava, V. Vysockij,.. Díky tátovi taky country, díky mámě cokoli lyrického ruského...Southern Gospel - protože tento žánr skrývá skutečné pěvecké poklady..


Gaither Vocal Band - Southern gospel


Jeden z nejlepších protestsongů všech dob


Píseň o příteli autor V. Vysockij, překlad J. Nohavica
Doporučuji poslechnout překrásný pravdivý text!


široká ruská duše....


další z protestsongů, nejvíc cool děda na světě!

No mohla bych tu svou oblíbenou muzikou obtěžovat ještě pěkně dlouho, viz otázka č. 3. Hudba pro mě znamená mnoho, abych si něco/někoho oblíbila, musím mít k tomu citový vztah, znát text, vědět co mě na tom fascinuje:)a vzhledem ke svému řekněme zvláštnímu vkusu ho nemám příliš s kým sdílet.

Ták opět se to trochu zvrhlo v delší čtení:)Rozhodně se budu těšit na vaše reakce, případně vaše odpovědi na uvedené otázky.

Druhou půlku tagu prozatím uzavřu s tím, že pokud by někdo, kdo bude článek číst zahořel touhou odpovídat na všetečné otázky a měl zájem se zúčastnit, tak mu mileráda 10 otázek vymyslím:)) a do tagu se může zapojit bez ohledu na počet čtenářů! Teď už mi ale mozek spí a nechci tady napráskat samé hlouposti:) Takže domluveno:))








6 komentářů:

  1. Jo, máme toho fakt hodně společnýho! Taky jsem sysel, taky jsem nešlapala na čáry a měla jsem spoustu vlastních nesmyslných pravidel (třeba když odbíjely hodiny, nesměla jsem sedět na gauči jinak už nevim co...) a co se týče oblečení, jsem taky nezařaditelná a o důchodcování radši ani nemluvim :-D A anglickej a skotskej venkov jako cestovatelský cíle chválim! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha to s těma hodinama je dost dobrý:)) tak uvidíme jak to s tím cestováním bude:)) ale možná by stačilo i něco tady v čr s hodně ovcema a kopcema:DD

      Vymazat
  2. Mít jen jednu tvář by byla pěkná nuda! Taky ráda střídám lodičky a šminky s pohorama a nepromokavou bundou. A nechtěla bych zakotvit v jednom z toho - nebavilo by mě se každý den dlouze pěstit ani na všechno kašlat a být jen neupravená. (Pár týdnů na cestách to vydržím, ale pak se obvykle těším domů, až se zase načančám.)
    Tvůj blog jsem objevila nedávno a docela mě baví, mám pocit, že máme dost společného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo! To jsi vystihla přesně, mě by ani jedno nebavilo na stálo, prostě podle nálady:) Jinak jsem ráda, že se ti blog líbí, každá spřízněná duše do party mě velice těší:))

      Vymazat
  3. Já děkuji za to, jak pěkně ses toho zhostila. Pokud můžu přidat pár svých postřehů: co se toho oblíkání týče, taky mě nejde zaškatulkovat. Zrovna dneska jsem měla chuť na anglickou studentku, tak jsem vyhrabala polozapomenutou vlněnou kostkovanou sukni, z mamčiny skříně uzmula vhodný svetr, odněkud z hlubin jsem vykutala nádherné punčocháče, doplnila roztomilými střevíčky a knihou (Svět podle Garpa), která je sice americká, ale zato mi barevně ladila :D No a jindy vypadám docela mainstreamově. Akorát v tričku s potiskem (a obzvlášť ne nějakým nápisem) mě neuvidíte. Ty prostě nesnáším :D
    Obdivuji tvou schopnost zpívat si v autě. To já vzledem ke svým nepatrným řidičským zkušenostem sedím se strnulým výrazem, chaoticky dupu na pedály a víceméně náhodně řadím :D Možná zpěv přijde časem.
    Jarka Nohavica je prostě klasika a já ho zbožňuju. V podstatě jsou tři věci, které jsem jako dítě doma slýchávala: Nohavica, Buty a Čechomor. A do dneška k nim mám zvláštní vztah. Se širkou ruskou duší jsi mi připomněla mého ruského kamaráda Stase, se kterým jsem si jednu dobu hodně psala. Mimo jiné poslouchal i ruské reggae, což pro mě byla opravud zajímavá zkušenost :D
    Tebe dostává rodné Valašsko a mě zase Lašsko. Čím starší jsem (promluvila důchodkyně), tím víc cítím, jak jsem na celý tenhle kraj fixovaná.
    Jinak jednoho sysla v hlavě vlastním taky. A ta uklízečka mě dostala. Já jsem chtěla být lékárnicí, kvůli všem těm barevným krabičkám :D

    PS: dostáváš plusové body za Markétku. Oceňuji, když mi tak někdo říká, aniž by po mně něco chtěl :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trička s potiskem taky žádné nemám, krom těch, co jsem zdědila na doma po kámošce:) Ale triko s prasetem by mi asi udělalo velikou radost:D Tvůj outfit musel být super! Co se týče zpěvu ve vozidle, tak nějak jsem zapoměla podotknout, že veškerá má pěvecká vystoupení se odehrávají na sedadle spolujezdce, za volantem si to moc nedovedu představit:DD Čechomor taky patří k mým oblíbeným, zvláště ty smutnější! neb smutná píseň dobrá píseň:) zato Buty šly dost kolem mě, ani vlastně nevím, co k nim patří, i když písničky od poslechu určitě budu znát:) A nakonec díky za plusové body:) ty se vždycky hodí:))

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...