úterý 30. prosince 2014

Vskutku vychrochtané Vánoce



Ták, už se nám to pomaličku chýlí ke konci, tedy těm šťastnějším z nás, kteří mají volno i druhý týden svátků:) Doufám, že jste si užili báječné Vánoce, dostali kupu dárků a hlavně pobyli s těmi nejbližšími:)) Protože (a to jsem si letos obzvláště potvrdila) rodina a nejbližší přátele jsou jedna z mála věcí, na kterých opravdu záleží:)

Ale dosti bylo filozofických úvah (i když mám hroznou chuť zabřednout do lehce novoročně laděných úvah o předsevzetí a plánech (ano, ano, jsem ten typ, co to nikdy nevzdává v duchu hesla "i cesta je cíl" :) pořád buduje nějaké vzdušné zámky:)

Někteří z vás mi psali, co se děje, že se na blogu objevuji tak sporadicky, že vám chybí moje články (což mne velice potěšilo, nebudeme si lhát:). Pravda je ryze prozaická a to, že jsem poslední dva měsíce strávila ponejvíce ve vyráběcím, za dárky se pachtícím mamonu, který zahrnoval upletení jedné dlouhé šály ve tvaru hada, uháčkování několika sad sněhových vloček, výrobu domácího koření, jednoho mega šperku a několika drobnějších a dalších podobných kratochvílí. Důvodem číslo 2 je prazvláštní zdechloba, která na mne přišla vždy ve chvíli, když mne napadlo jít psát na blog. Ale, když se do toho pustím, tak mě to vždycky baví. Jsem asi narušený tvor. Nevadí, v rámci výše zmíněného nadšení s příchodem nového roku jsem se samozřejmě rozhodla přispívat častěji. Jak to dopadne, to už je ve hvězdách:DD

No a zpátky k tématu článku! Jaké, že byly moje Vánoce? Vzhledem k tomu, že můj milovaný trilion let starý kompakt odešel asi před měsícem do křemíkového nebe, tak vás bohužel nezahrnu fotkami bohulibých vánočních zátiší, ani detaily obdržených darů, ba ani fotkami zasněžené krajiny...

Mám tu něco zcela jiného...v kvalitě nekvalitního fotoaparátu mobilního přístroje, ale s obsahem vskutku delikátním:)

Seznamte se s panem Pašíkem a jeho způsobem prožití Vánoc:)



Všechno začalo už 19. prosince, kdy už jsme to s Pašíkem psychicky nevydrželi a museli nazdobit náš mini stromeček v pokoji. To bylo ještě venku počasí vskutku velikonoční. Další dny se nesly v duchu horečných příprav na veliké obdarovávání:)


V sobotu 20. prosince jsme v časných ranních hodinách dobalovali první dárečky, které byly za veliké radosti na všech stranách téhož dopoledne také předány:) 


Odpoledne rychle schrupnout a hodit se do gala, bájný všemi oslavovaný večírek s Denou a Lusy mohl začít. Letos poprvé s panem Pašíkem, jako hostem večera.


Zde se potom jedlo, pilo, vesele nám bylo...


Pan Pašík slavil velké úspěchy, zvláště u jedné z přítomných dam.


Začalo to nevinným tulením a nesmělými úsměvy.


Ale po chvilce začal být pan Pašík posilněný velkou sklenicí borůvkového dětského šampusu dosti dovolený.


A slečny se nestačily divit, co to do něj vjelo...


Skončilo to, jak jinak, pořádnou (morální) kocovinou...


Naštěstí se pan Pašík do 23. prosince, kdy nám začínal první štědrý večer, vzpamatoval a mohl vydatně pomáhat při přípravě bramborového salátu. 


Večer už nic nebránilo pořádné baště za vydatného zpěvu Káji Gotta.


Po neúspěšné akci na večírku se pan Pašík pokoušel seznámit s další, tentokrát kozí slečnou, ale raději ve vší počestnosti...Přeci jen, další člen domácnosti, nebylo by chytré si rozházet hned první den vztahy:)


24. jsme se s panem Pašíkem přesunuli k manželově rodině, kde jsme trávili zbytek svátků. Pašík byl fascinován vůní živého stromku a zatímco se zbytek osazenstva vydal na procházku po okolních luzích a hájích, spokojeně dřímal na gauči vedle stromku.


K Pašíkovu velkému překvapení mu večer přibyl další kamarád (díky Martine, ale my už fakt nemáme, kde spát:D) slon Humbert/Umberto.


25. a 26. jsme strávili na návštěvách u prarodičů zatímco pan Pašík ležel u tchýně na stole a luxoval jednu luxusní dobrotu za druhou...


27. večer se Pašík trochu vzpamatoval a za asistence Thorina Oakenshilda a mé maličkosti nahodil mému muži na čepici. A jelikož mu to z toho žrádla (a taky z podmanivého pohledu zatraceně sexy trpaslíka) moc nemyslelo, nahazovalo se natřikrát a ještě se celá už hotová čepka do dvou třetin párala. Inu, žádný učený z nebe nespadl:)


29. jsme zvedli kotvy směrem k domovu zanechávajíce domácnost tchýně a tchána vzhůru nohama, vyjezenou ale jistě v dobré pohodě z příjemných společných zážitků. Doma už zbývalo jen vyklidit tašky, opět se pokochat dárky, předtím, než budou uloženy do patřičných šuplíčků a poliček a vyvalit se na gauč a trávit ty hory jídla.


Nu a těšit se na poslední silvestrovskou várku dobrot, předtím, než začneme zase jíst a žít jako lidi:D



Vše dobré do nového roku a vykročení tou pravou nohou přejí Jina a pan Pašík!



sobota 8. listopadu 2014

Sněhové vločky - 100 háčkovaných vzorů - RECENZE knihy



Dlouho, předlouho plánuju (ostatně jako vše na tomto blogu:D) recenze rukodělných publikací, které se mi za delší dobu nashromáždily v knihovně:) Tento typ knížek je jedním z těch, u kterých obvykle neváhám a velice rychle končí v nákupním košíku. Postupem času u některých vidím, že to nebyl zas tak výhodný kauf a knihu vlastně ani nevyužiji. Ale tentokrát to není ten případ:) Budu jen chválit! 

Knihu Sněhové vločky autorky Caitlin Sainiové vydalo nakladatelství Metafora. V jeho nabídce pro šikovné ruce je několik dalších titulů, které rozhodně stojí zato (některé mám už doma, na něco si teprve brousím zuby:) 

Sněhové vločky

100 háčkovaných vzorů
Něžná krajková krása
Caitlin Sainiová
128 stran
Metafora
Cena cca 260 - 290,-
seženete v knihkupectví nebo např. zde

Z knihy jsem upřímně nadšená, a pokud už jste někdy sněhové vločky háčkovali a bavili se u toho, tak toto pro vás bude nepřeberná studnice inspirace. Někdo by mohl namítnou, že nejrůznější vzory se dají najít i na internetu, a to je bezesporu pravda, ale ne vždy je k nim jasný návod nebo si naopak podle rozkresu těžko představíte výsledný tvar vločky.


Kniha na úvod nezapomíná na vysvětlení zkratek a potřebné terminologie, a pro ty, kteří už háčkování trochu pozapomněli uvádí základní postupy. Pro pokročilejší budou užitečné rady při následném vypínání a škrobení vloček - naleznete zde i diagram, který můžete vytisknout a pomocí něj vločku vypnout skutečně precizně:) Nechybí ani sekce o pomůckách a materiálech.

Co velice oceňuji je několikastránková sekce fotografií všech vloček z knihy. Můžete tak jednotlivé typy mezi sebou porovnávat a vyhledat si ty, které jsou vám nejvíce sympatické a pustit se do nich:)



Co mě naprosto dostalo, a zato tedy autorce palec nahoru - každá vločka má svůj specifický název a jeho krátký popisek! Některé jsou klasicky poetické jako ledový krystal, křišťálový mráz nebo třeba sněhová bouře, jiné užívají různých názvů pro vločky, nebo sněhové metelice, vánice a jiné legrace v několika světových jazycích (autan noir, cierzo nebo třeba blizard). Je to drobný detail, který ale dodává knížce nový rozměr a ty, kteří mají rádi návody s příběhem rozhodně pohladí po duši. 



Samotná sekce návodů je zpracována velice přehledně a rozdělena do tří sekcí - začátečník, střední pokročilost a vysoká pokročilost. Popravdě, kdo trošku háčkovat umí a poradí si s návodem, tak určitě zvládne vše:) Jako veliké plus vidím současně uvedený psaný návod, rozkres ve značkách + fotografii hotové vločky. Kniha tak vyjde vstříc vkusu všech a člověk tak při práci narazí na minimum nejasností.



V úplném závěru knihy je uvedeno pár tipů, jak hotové vločky použít a musím říct, že všechny nápady jsou skvělé a dávají vločkám skutečně vyniknout:)) Já se letos chystám vločky zavěsit na nějaké pěkné větvičky:)


Co říci na závěr? Knihu doporučuji všemi deseti a kdo jste nad ní třeba uvažovali, ale nejste si jistí, tak hurá do toho, je to investice, která se rozhodně vyplatí, inspirace vám vydrží na mnoho let. A hlavně, zima tu bude coby dup, a kdyby přeci jen nenapadlo, tak si můžete trochu té zmrzlé krásy přičarovat sami:)




 Už jste někdy háčkovali vločky nebo se na ně chystáte? 

neděle 12. října 2014

The BEST of - edice září


Máloco je na mém blogu tak jisté, že dřív nebo později zasednu k bestofce za minulý měsíc. A že září bylo nabité víc, než jiné měsíce. Tak nabité, že jsem pro jeden vzruch dala zapomenout druhému a začínám mít obavu, že se mi půlka těch skvělých věcí, se kterými se Vám chci svěřit. No zkusím zapojit mé zkrušené mozkové závity a třeba z toho propadliště dějin něco vylovím:)

1. Zdravý životní styl


Upřímně, nevím jeslti není lepší tuto kategorii spíš zrušit. Není se čím chlubit...zvlášť potom, co se naše skvělé úspěchy při snižování váhy vysvětlily tím, že váha položená na koberci klidně ubere 3 kila ani to nemrkne. Přesunuli jsme ji na pevnou desku a zbyly nám oči pro pláč. No, jen at všichni vidí jaký jsem looser. Možná až mě přejde rýmička, dobře hnusná viróza, abych ji nazvala pravým názvem, zvednu prdel. I když... začal podzim, což znamená jediné - zkroucená já do všech nemožných poloh u pletení, háčkování, korálkování a podobných kratochvílí, abych stihla do Vánoc vyrobit dost darů pro veškeré osazenstvo široko daleko. A pak se divím, proč nikdy na podzim nejdu ven, i když jeho atmosféru naprosto miluju. Proč nemám jeden život na vyrábění, druhý na zdravé žití, třetí na čtení, čtvrtý na kamarády, pátý... no prostě vždycky to někdo odnese (zdravím moje záda):D A pak se divím, že chytnu první choleru, co letí kolem. Hanba mi!

2. Kosmetika


Poslední dobou jsem velice umírněná a kosmetiku kupuji už dost zřídka. I když, teď jsem viděla nějaké recenze a zaměla jsem pocit, že bych potřebovala nějakou novou dekorativku. Já, která po roce homeoffice pomalu neví, co je to makeup. V rámci terapiie jsem se 2x po sobě na odpoledne namalovala (což ocenil především můj muž, protože tuším, že výjimečně při vstupu domů neměl chuť zařadit zpátečku:D) a snažím se sama přesvědčit, že nic dalšího nepotřebuju. Ale když Lu to tak chválila...a toto taky! A navíc je to docela levné...prasátko třes se! Něco jsem ale přece v září pořídila. V jedné roztomilé kavárně jsem narazila na sortiment značky Botanico. Tváří se to jako přírodní, ceny v této kategorii velice příznivé a po prvním ozkoušení masážního oleje a šamponu taky jako velice příjemné produkty. Certifikáty jsem žádné nedohledala, takže kdoví jak to s tou přírodou bude, nicméně do recenze to snad vypátrám. Což mi připomíná tisíc slibovaných recenzí. Už bych se do toho měla pustit. Vzhledem k mým časovým možnostem ale asi budu zmiňovat jen ty nejzajímavější věci. Na projekty typu spotřebováno, kde jsou zastoupeny obě kategorie mi nějak nezbývá čas ani energie.

3) Filmy + TV

Mám pocit, že v září jsem toho zhlédla docela dost, ale mám pocit, že to všechno byly druhoválečné dokumenty, které Vás pokud nejste nadšenci asi příliš neuchvátí. Ale zato youtube jelo ve dne v noci, takže sekce internet bude jistě nabitá:)Ha, už vím...Balada pro banditu je stará klasika a já nic nemiluju víc, než trochu zbojnického napětí okořeněné vášnivou láskou. Ano, nevím jak se to stalo, ale letos jsem to viděla poprvé ač písničky znám jako své boty. Rozhodně to není film (filmová divadelní hra?) pro každého, ale mne uchvátila. Mladičká Bittová a bohémský Donutil nemají chybu. Všem vřele doporučuji, mrknout můžete zde:



A divadelní zpracování divadla Husa na provázku bych opravdu ráda viděla naživo:))

 ..."nepovídej milá mamince, že jsem s tebou ležel v postýlce, pověz ale pověz bratrovi, ať ti kolébečku zhotoví"...

4 Hudba

Září bylo jedním z měsíců hudebního mezidobí - stav, kdy to, co jsem poslouchala měsíc v kuse začíná být oposlouchané i na mě. Takže jsem lovila některé hodně staré písničky, něco nového, ale na nic významného jsem nenarazila. Tedy kromě perel z balady pro banditu samozřejmě. Tak aspoň pár z nich:))


 ...Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako se bělají mojí milé nohy
Ani tak nevoní kořalička sladká, jako mně voněla mojí milé jabka
Ani tak nebolí rána do srdéčka, jako mě bolela milé zahrádečka...

 dokonalost!




 ...Jatelinka drobná trávu převyšuje, ať se u mé milé žádný nestavuje...

ta má zkrátka drajf!

5) Knihy

V návaznosti na baladu pro banditu, kterou jsem, jak je mým dobrým zvykem posledních let sjížděla týden v kuse, jsem se jala číst Olbrachtovu klasiku, která byla předlohou pro film i hru. Nikola Šuhaj loupežník mne uchvátil už od prvních stránek. Reálná vesnice Koločava v údolí tak hlubokém, že tam skoro neprojde slunce, boj o přežití na půdě, která plodí možná tak kamení a surové lidské osudy. Velkolepé, ale ne příliš sáhodlouhé popisy divoké krajiny - lesy, chaloupky, poloniny, jak říkají náhorním pastvinám v oné části Karpat na Ukrajině dodnes. Vesnický román, jak já tuto tématiku neodborně nazývám je můj zamilovaný žánr, takže žádné zklamání se rozhodně nekonalo. Na to, že se jedná o klasiku, je knížka velice čtivá a o napětí není nouze. Zatím jsem ji nedočetla, možná je to tím, že už se blížím k té chvíli, kdy Nikolu zamordujou, a tak to chci ještě na chvilku oddálit:)) ale můžu říct, že se k ní určitě budu vracet a je to jedna z mála knih, kterou bych neváhala zakoupit do knihovničky. Domů si kupuju zásadně encyklopedie a odbornou literaturu a zbytek jistí knihovna:)

6)Internet 

Září bylo měsícem velkých objevů, jak jste si mohli všimnou v přechozích článcích, trošku mi kleplo a k nekončícímu arsenalu koníčků a rukodělných činností jsem přidala i předení. Nebudu lhát, strávila jsem asi 14 dní v naprostém deliriu, když jsem nepředla, tak jsem sjížděla net a hledala informace nebo se kochala nádhernými přízemi. Naštěstí mohu prohlásit čestně a věřně, že jsem se zklidnila a rozhodla jsem se, že praní surové vlny nechám na jaro/léto, protože začít na podzim prát a sušit vlnu v paneláku je už fakt trochu šílené. Nicméně, Pásli ovce valašky je jeden z blogů, který jsem objevila díky této nové vášni. Doporučuji nejen zájemcům o předení a chov oveček. Příběhy paní Vlaďky dokážou krásně pohladit na duši! A pokud se zajímáte o méně exotická řemesla, rodinný blog mé kamarádky z výšky Lindy je pro Vás tím pravým. Malé a velké poklady doplněné o až skoro pohádkové vyprávění Vás příjemně zahřejí u srdce a poskytnou pořádnou dávku inspirace pro vlastní tvorbu:) Co se týče avizovaného youtube, právě jsem zjistila, že všechny objevy, které jsem v poslední době učinila byly až říjnového data (jo, to je tak, když píšete něco za zaří skoro v půce října, ups:) Tak jen moje staronová láska Svět podle Lu, kterou sleduju opravdu pravidelně, a mám ji velice ráda jako člověka, ale to nezjistíte z prvního videa, pochopitelně:)) Nicméně, pokud hledáte levnou a dobrou kosmetiku, pusťte si některé z posledních videí, myslím, že inspirace budete mít až až:)) 

7) Mix


Ano, tak nějak se mi nedostává rubrik na všechno, co nestihnu vyslepičit v úvodu a nehodí se nikam budu asi dávat na konec. Asi týden po tom, co mi srdce přestalo bít ve zběsilém tempu kvůli nadšení z předení jsem po xy letech sedla k šicímu stroji a podařilo se mi ušít několik kosmetických taštiček. A neb se jejich vzhled a kvalita zpracování zlepšovala kus od kusu, začínám pošilhávat po látkách a už jsem stihla ze sekáče dovléci pytel oblečení určeného na recyklaci a všeličnou tvorbu. A nechtějte vědět, jak jsem byla nemocná z výběru látek na fleru. Škoda mluvit. Takže asi další kůň. Mě z toho fakt už asi klepne...jediné štěstí, že to neumím pořádně a omezím se na drobnosti. To mě aspon nebude nutit nakupovat haldy dalšího materiálu. Peněženka ani byt nemají neomezenou kapacitu, žejo:)


P.S. září bylo prostě nabité zážitky, svatba mého švagra ve stylu 40. let byla naprostým vrcholem. Sice jsem z počátku propadla panice, že neseženu nic dobového na sebe, ale nakonec jsem na poslední chvíli koupila sukni v hrabáku, vzala boty z teska, baret, co byl doma, půjčila halenku po babi mojí tchýně, rukavičky od nevěsty a zbytek, co dům dal a vyrazila. Nu a přítomné fundované dámy mě nesepsuly, ba dokonce můj outfit přichvalovaly. Nu a nevěsta a ženich? Krása vesmírná a všechny šlehačkové šaty dneška by se měly jít stydět a chodit kanálama:)) Atmosféra úžasná, Edith Piaf a Malenne Dietrich se na každé svatbě nehraje! Protože oba novomanželé jsou členy klubů vojenské historie, tak se na té milé veselce sešli jak rusové, tak němci:) Nu a celá svatba byla pojatá jako ukázka v rámci akce Dobývání Plumlova, takže někteří zúčastnění ani nepotřehli, že se jedná o doopravdickou svatbu. No maximálně jsem si to užila. 


Tohle jednou naše potomky dost zmate:D Autorkou je veletalentovaná a velepříjemná Babuna. Určitě mrkněte na její fb stránku:))
A neodolám a ještě přidám dvě prostě nejlepší, autorka opět Babuna:)Upřímně mi ted moje svatební fotky příjdou mega nudné, i když se povedly moc hezky:D Ale to asi každému, komu se toto líbí:)) Tak třeba pro někoho inspirace:)



        A ještě jedna, moje oblíbená, už od jiného autora:)
 

"Vy nepláčete, Vás to nebaví? Ale plakala bych, ale nechci si rozmazat řasenku" No, co dodat, typická ženská. Více fotek převážně z historických ukázek zde


No, tramtadadá, zvládli jsme to spolu až nakonec:)) Snad to nebudete číst stejně dlouho, jako jsem to já psala:) A jaké bylo Vaše září?:) P.S. doufám, že tam nebude moc hrubek, ale jako obvykle po tomto výkonu už nemám sílu to číst, sorry:D

středa 10. září 2014

Yarn Along n.3.



"Dvě mé oblíbené věci - čtení a pletení...." Ginny ze Small things


Jak jsem loni s yarn along začla, tak jsem taky skončila. Přízi jsem přes jaro a léto vyměnila za korálky, ale stačilo pár chladných dní a už mě svrběly ruce na nějakou tu čepku. Prvním počinem podzimně-zimní sezóny je tato pestrobarevná hučka z krásné 100% vlna měkkoučké big delight od Drops, Krásně vyšla na spadnutou čepici a ještě kus zbyl.


Kniha Russka je jednou z bichlí od Edwarda Rutherfurda, které mě v knihovně fascinovaly od dětství, taková velká kniha!!! Jednou jsem si půjčila jiný titul a nemohla se do toho dostat. Ale dneska jsem asi o kus dál, protože do Russky jsem se začetla jedním dechem...a ne jen proto, že mě ruská kultura a dějiny zajímají. Rutherfurd má vynikající a čtivý styl a nejlepší je skladba příběhu. Kniha sleduje několik rodových línií napříč staletími. Děj začíná v starobylé osadě kdesi na severu, za dob, kdy bylo území dnešního Ruska osídleno pohanskými kmeny, na cca 20 stránkách sledujeme příběh jejích obyvatel a na pozadí lidských osudů se dozvídáme historické pozadí doby a dobové zvyky.Další kapitola mapuje potomky původních obyvatel v mladších dobách. Sledujeme vzestupy a pády, prvního cara, slávu zlatých dob Kyjeva, vznik pravoslaví, tatarské nájezdy, hrdé a nesmlouvavé kozáky a...a dál jsem se zatím nedočetla, kniha končí v 90. letech, takže mne čeká ještě petr veliký a kateřina veliká, rudí a bílí, a vzestup komunismu. Autorovi nelze upřít, že se dějinami země opravdu zabývá, několikrát se byl podívat do míst, o kterých chtěl psát a používá skutečné ruské reálie, takže si nejen užijete skvěle psaný román ale také se dozvíte reálná fakta. Až se prokoušu nakonec, vyberu si některou z dalších, věnovaných jeho rodné Anglii..Rozhodně doporučuji!!!













úterý 9. září 2014

První duha


Přadýnko se točí a mě se pomalu dělají mozoly. První duha z horších kousků rouna...musím to pořádně nacvičit, než se pustím do toho jemného merina:) Seskané s kupovanou tenoučkou vlněnou přízí.





pondělí 8. září 2014

Zpět ke kořenům...



Tak nějak je všechno jak má být, po dlouhé době...

Výroba příze mě fascinuje od té doby, co jsem na fleru našla toto. A když jsem minulý týden zjistila, že příst se dá i pomocí velice dostupného udělátka, neváhala jsem ani vteřinu. 

Ne, že by to byla nějaká hitparáda a ne, že bych si u prvních pokusů nezanadávala, ale relaxační účinky maximální. A takový ten pocit, že děláte něco, co před Vámi stejným způsobem dělaly ženy a dívky po celá staletí...nepřenositelné

Že by nový kůň? 









p.s. na chalupě je jeden velice zachovalý a snad i zprovoznitelný kolovrat. Jen přemluvit muže, ať si ho můžu vzít domů. A taky najít opraváře kolovratů. A zapsat se na kurz. A udělat na balkoně domeček pro jednu malou ovci na vlnu...
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...