středa 19. září 2012

Pro ty bystré hlavy, které si ještě vzpomenou, co všechno jsem slibovala v prvním příspěvku na blogu, je možná záhadou kam zapadly plány na články o cvičení, hubnutí apod. Nebojte, nadšení mne nepřešlo a dnes Vám chci přinést první ze série článků na toto téma. Nerada bych je zaměřovala čistě na hubnutí, protože celý tento „institut“ je často cesta do pekel. Ono otřepané klišé o celistvé změně životního stylu má skutečně něco do sebe:) Obecně mé rady nebudou nejspíš pro nikoho, kdo naprosto odmítá zdravé stravování, nechce se hýbat či žije jinak zdravě, jen potřebuje shodit dvě kila do šatů:)

Na začátek Vám povím svůj příběh…Byl jednou jeden malý Jitušník, který byl celé dětství a pubertu hubený (i když si někdy myslel, že tomu tak není a že 52 kilo v 18 není žádná super váha). Jitušník si jedl co chtěl a jak často chtěl, hodně hrál fotbal a nohejbal, hodně chodil přes celé město a žilo se mu fajn. Potom nastoupil na vysokou školu, přestal běhat přes celé město, ve volném čase seděl u pc a stále si jedl co chtěl a kdy chtěl a taky se docela stresoval. A najednou, byl z Jitušníka -  Jitučník s dvaceti kily nahoru za 4 roky! (Kdo jste se poznali, ruku nahoru). Jitučník se přestal mít rád (zvláště pak když se koukl třeba na ty fotky z puberty) a pak se začal o něco pokoušet. Jednou toto cvičení, jednou jiné, šup šup rychle zdravé jídlo….ač nikdy nesklouzl k žádné drastické dietě (na to se měl moc rád), tak to nikdy nevydržel dýl než měsíc (někdy ani dýl jak 14 dní). A pak zase přibral, zase se neměl rád a zase zjistil, že jsou mu malé gatě…Až si minulý rok řekl dost….

Chcete vědět, jak to s ním bylo dál a na co přišel? „Stay tuned“ a další článek na sebe nenechá dlouho čekat:)))

4 komentáře:

  1. Mezi tím, co jsem přečetla článek, jsem spořádala balíček bonbonů - jo poznávám se! Ale už se s tím snažím něco dělat asi třetím rokem, takže odhodlané období (většinou z jara a přes léto) střídá období naprosto pasivní (které jsem zahájila nedávno)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no je to vidět, že na sobě pracuješ (tedy na fotkách ti to moc sluší:)))dřív se mi taky hodně střídaly období (hodně extrémní) ted jsem snad našla správnou cestu jak na to všechno vyzráti:)))

      Vymazat
  2. O různých dietách a pokusech o zeštíhlení bych mohla psát romány - a nikdy to nemělo trvalý efekt. Ono je to prostě tak, že člověk by měl jíst často, málo a rozumné věci a u toho se hýbat. Jenže to je právě ono: nejvíc nám chutná to, co zrovna není k zeštíhlování nejlepší, a člověk je nádoba snadno nalomitelná (opravdu nevím o nikom, kdo by měl tak pevnou vůli, že by vydržel vždy a za všech okolností, nakonec i diabetik někdy trošku zhřeší něčím sladkým). Navíc co se týče metabolismu, je to z cca 80-85% genetický předpoklad - někdo potřebuje sníst hromadu jak blázen, aby si z ní tělo vzalo tolik, aby mohlo fungovat, jinému stačí málo a i z toho mála tělo spotřebuje všechno a co je nad, to uloží do tukových zásob. Četla jsem o tom moc zajímavý článek v jednom lékařském časopisu - že tohle je obrovský problém v zemích, kde byl hladomor (zejména v Africe a Indii). Přežili jen ti, kterých metabolismus byl nastaven tak, že i z mála tělo doslova vytřískalo co se dalo, ti, co potřebovali hromadu, vymřeli jako první. A až v těchto státech bude dostatek potravin, budou to národy obézních. V Indii to na mnoha místech už začíná být patrné. Pochopitelně, že tímhle neobhajuju lidi, kteří se cpou od rána do večera a i v noci neskutečnými hromadami jídla, to už jsme v úplně jiném levelu. (m.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj...jediný možný způsob je fakt vytrvat a dodržovat základní pravidla...a jak píšeš to je ten základní problém...áááchjo:D no ted jsem kvůli nemoci a škole cca na 2 měsíce vypadla z rytmu a to co jsem pracně přes léto zhodila tak mám zas nahoře...takže chodím s pěnou u pusy a čekám, kdy mě opustí ta viroza co se mi neustále vrací a kdy budu moct zas cvičit:D

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...