úterý 30. prosince 2014

Vskutku vychrochtané Vánoce



Ták, už se nám to pomaličku chýlí ke konci, tedy těm šťastnějším z nás, kteří mají volno i druhý týden svátků:) Doufám, že jste si užili báječné Vánoce, dostali kupu dárků a hlavně pobyli s těmi nejbližšími:)) Protože (a to jsem si letos obzvláště potvrdila) rodina a nejbližší přátele jsou jedna z mála věcí, na kterých opravdu záleží:)

Ale dosti bylo filozofických úvah (i když mám hroznou chuť zabřednout do lehce novoročně laděných úvah o předsevzetí a plánech (ano, ano, jsem ten typ, co to nikdy nevzdává v duchu hesla "i cesta je cíl" :) pořád buduje nějaké vzdušné zámky:)

Někteří z vás mi psali, co se děje, že se na blogu objevuji tak sporadicky, že vám chybí moje články (což mne velice potěšilo, nebudeme si lhát:). Pravda je ryze prozaická a to, že jsem poslední dva měsíce strávila ponejvíce ve vyráběcím, za dárky se pachtícím mamonu, který zahrnoval upletení jedné dlouhé šály ve tvaru hada, uháčkování několika sad sněhových vloček, výrobu domácího koření, jednoho mega šperku a několika drobnějších a dalších podobných kratochvílí. Důvodem číslo 2 je prazvláštní zdechloba, která na mne přišla vždy ve chvíli, když mne napadlo jít psát na blog. Ale, když se do toho pustím, tak mě to vždycky baví. Jsem asi narušený tvor. Nevadí, v rámci výše zmíněného nadšení s příchodem nového roku jsem se samozřejmě rozhodla přispívat častěji. Jak to dopadne, to už je ve hvězdách:DD

No a zpátky k tématu článku! Jaké, že byly moje Vánoce? Vzhledem k tomu, že můj milovaný trilion let starý kompakt odešel asi před měsícem do křemíkového nebe, tak vás bohužel nezahrnu fotkami bohulibých vánočních zátiší, ani detaily obdržených darů, ba ani fotkami zasněžené krajiny...

Mám tu něco zcela jiného...v kvalitě nekvalitního fotoaparátu mobilního přístroje, ale s obsahem vskutku delikátním:)

Seznamte se s panem Pašíkem a jeho způsobem prožití Vánoc:)



Všechno začalo už 19. prosince, kdy už jsme to s Pašíkem psychicky nevydrželi a museli nazdobit náš mini stromeček v pokoji. To bylo ještě venku počasí vskutku velikonoční. Další dny se nesly v duchu horečných příprav na veliké obdarovávání:)


V sobotu 20. prosince jsme v časných ranních hodinách dobalovali první dárečky, které byly za veliké radosti na všech stranách téhož dopoledne také předány:) 


Odpoledne rychle schrupnout a hodit se do gala, bájný všemi oslavovaný večírek s Denou a Lusy mohl začít. Letos poprvé s panem Pašíkem, jako hostem večera.


Zde se potom jedlo, pilo, vesele nám bylo...


Pan Pašík slavil velké úspěchy, zvláště u jedné z přítomných dam.


Začalo to nevinným tulením a nesmělými úsměvy.


Ale po chvilce začal být pan Pašík posilněný velkou sklenicí borůvkového dětského šampusu dosti dovolený.


A slečny se nestačily divit, co to do něj vjelo...


Skončilo to, jak jinak, pořádnou (morální) kocovinou...


Naštěstí se pan Pašík do 23. prosince, kdy nám začínal první štědrý večer, vzpamatoval a mohl vydatně pomáhat při přípravě bramborového salátu. 


Večer už nic nebránilo pořádné baště za vydatného zpěvu Káji Gotta.


Po neúspěšné akci na večírku se pan Pašík pokoušel seznámit s další, tentokrát kozí slečnou, ale raději ve vší počestnosti...Přeci jen, další člen domácnosti, nebylo by chytré si rozházet hned první den vztahy:)


24. jsme se s panem Pašíkem přesunuli k manželově rodině, kde jsme trávili zbytek svátků. Pašík byl fascinován vůní živého stromku a zatímco se zbytek osazenstva vydal na procházku po okolních luzích a hájích, spokojeně dřímal na gauči vedle stromku.


K Pašíkovu velkému překvapení mu večer přibyl další kamarád (díky Martine, ale my už fakt nemáme, kde spát:D) slon Humbert/Umberto.


25. a 26. jsme strávili na návštěvách u prarodičů zatímco pan Pašík ležel u tchýně na stole a luxoval jednu luxusní dobrotu za druhou...


27. večer se Pašík trochu vzpamatoval a za asistence Thorina Oakenshilda a mé maličkosti nahodil mému muži na čepici. A jelikož mu to z toho žrádla (a taky z podmanivého pohledu zatraceně sexy trpaslíka) moc nemyslelo, nahazovalo se natřikrát a ještě se celá už hotová čepka do dvou třetin párala. Inu, žádný učený z nebe nespadl:)


29. jsme zvedli kotvy směrem k domovu zanechávajíce domácnost tchýně a tchána vzhůru nohama, vyjezenou ale jistě v dobré pohodě z příjemných společných zážitků. Doma už zbývalo jen vyklidit tašky, opět se pokochat dárky, předtím, než budou uloženy do patřičných šuplíčků a poliček a vyvalit se na gauč a trávit ty hory jídla.


Nu a těšit se na poslední silvestrovskou várku dobrot, předtím, než začneme zase jíst a žít jako lidi:D



Vše dobré do nového roku a vykročení tou pravou nohou přejí Jina a pan Pašík!



1 komentář:

  1. Moc roztomily clanek. Povedl se ti!

    Preji ti vse nejlepsi do noveho roku a budu rada, kdyz se ukazes casteji :-)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...