neděle 7. října 2012

Poklusem v klus

Třeba jste na mne ještě nezanevřeli...nicméně můj život, stejně jako ten některých z Vás se přehoupl do té zaneprázdněnější části roku. Škola, téměř každodenní dojíždění ze Vsetína do Ostravy, největší nároky na práci během rohu za mé působení na vš, věčná nasranost na všechny a vše...a mezi tím se proti přílišné suchopárnosti a všednosti pracovního dne jakoby na protest motají tóny hudby, snění o vlastní zrdcadlovce a velké fotografické kariéře. Půjčila jsem si knihu s 850 stránkami s bláhovou vírou, že na ni budu mít čas. Poslouchám molové album Tak mě tu máš milovaného Jarka Nohavici, zažívám maximální souznění s těmi myšlenkami, a sním o nezávislosti a o tom, že mu už konečně musím napsat ten dopis vlastní krví (pardon inkoustem). Brchám se z nachlazení, obouvám své 40 staré kožené botky po mámě, procházím se krajem jako za mlada a přestávám chodit brzo spát (zlobivá hoka). Zase upravuju fotky v gimpu, kochám se knihou, kde mi otiskli dvě fotky, motivuji se a přesvědčuji, že mne možná přece jen čeká něco z toho o čem sním. A nebo taky ne. Ale vlaju a to mi stačí. Jsem snílek a tak trochu po(pl)eta! Taky se Váš mozek bouří proti školnímu teroru a musíte unikat někam do snové říše anebo Vám stačí jen šálek čaje s trochou melancholie???



Zdá se mi jako bych házel hrách na stěnu
Ať dělám co dělám včerejšek nedoženu
A to co mi zítřek přinese
Skryto je za tmavým závěsem

Sloka za slokou a refrén k refrénu
Někde zdálky slyším houkat sirénu
Nebe hvězdama je poseto
Kde se touláš moje Markéto ?

Jiné to nebude
Děkuju ti osude
Za všecko co se stalo
Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo

Vítr to co navál sice odvane
Ale všechny naše slzy ty jsou někde schované
No a ten kdo je tam počítá
Ten ví nejlíp jak je láska složitá

Slova jsou jak suché třísky do pecí
Škrtneš sirkou a už nelze utéci
Všude samý prach a bodláčí
Lidem to fakt jednou nestačí

Jinačí to nebude
Děkuju ti osude
Za všecko co se stalo
Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo

Za obzorem v dálce jedou kombajny
Postavme se kamarádi do lajny
Jeden rok anebo už jen den
Na koho to slovo padne půjde ven

S počasím a s pitomcema nervu se
To jsou ta moje dlouhá léta v cirkuse
Ať už horor nebo pohádku
Čtu to všechno pěkně řádek po řádku


Pozpátku to nepůjde
Děkuju ti osude
Za všecko co se stalo
Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo

Jiný to nebude
Děkuju ti osude
Jiný to…
Finito
 


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...